Zastupitelstvo města na svém posledním zasedání rozhodlo o zásadní proměně tzv. participativního rozpočtu, který funguje ve městě už 6 let. Jeho principem je, že občané města mohou svým hlasováním rozhodnout o výběru akce, která se na městě uskuteční. Doposud byl však výběr částečně uzavřený – dostávali jste na výběr z akcí, které již byly předpřipravené ze strany města, a to zejména z důvodu reálné realizovatelnosti a časovému hledisku. Nyní jsme se však rozhodli začít s přípravou participativního rozpočtu rok dopředu, což umožňuje využít možnosti vaší participace naplno.
Odbor rozvoje a životního prostředí zpracoval vůbec první ucelený přehled všech pozemků ve vlastnictví města, které jsou dle územního plánu vhodné k výstavbě rodinného domu.
Odbor rozvoje a životního prostředí (ORŽP) předkládá výroční zprávu o činnosti odboru za rok 2023. Činnost odboru byla zajišťována v souladu s Organizačním řádem Městského úřadu Šluknov a schváleným rozpočtem. V roce 2023 ORŽP hospodařil s téměř polovinou celkového objemu rozpočtu města Šluknov a jeho pracovníci se přímo podíleli na realizaci hlavních investičních akcí ve městě.
Jako město máme nabídku na svoz popela z uhlí (vzniklý z topení v bytových jednotkách, rodinných domech, rekreačních objektech apod.), který teď odkládáte do černých nádob na směsný komunální odpad.
V minulém roce jsme dokončili výstavbu inženýrských sítí pro výstavbu 29 pozemků nad rybníkem Zezulák (k dispozici je až na hranici pozemků splašková a dešťová kanalizace, přípojka NN a vodovod).
Právo volit na území ČR do Evropského parlamentu má každý občan jiného členského státu EU, který alespoň druhý den voleb, tj. 8. 6. 2024, dosáhne věku 18 let a je po dobu nejméně 45 dnů před druhým dnem voleb (tj. 23. 4. 2024) přihlášen k trvalému nebo přechodnému pobytu na území ČR.
V dubnu 2024 bude knihovna otevřená v úterý a ve čtvrtek od 8:00 do 12:00 a od 12:30 do 16:00.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
Správní řízení, tj. zejména postup orgánů územně samosprávného celku a práva a povinnosti účastníků řízení upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je základní procesní předpis, který se použije vždy, pokud zákon nestanoví něco jiného. Odchylky od správního řádu stanoví v některých ohledech i zákon č. 251/2016 o přestupcích ve znění ozdějších předpisů a č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Správní orgány mohou rozhodovat jen ve věcech, ke kterým jsou věcně a místně příslušné. Věcnou příslušnost stanoví zákon. Místní příslušnost záleží na druhu řízení, které je vedeno. Týká-li se řízení nemovitosti, je místně příslušný ten úřad, v jehož obvodě se nemovitost nachází, ale většinou se místní příslušnost řídí podle místa trvalého pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby, které se řízení týká. Naproti tomu u přestupků je místně příslušný ten úřad, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán.
Zákon pamatuje také na případy, kdy pro nejrůznější důvody panují důvodné pochybnosti o nepodjatosti rozhodující osoby, a to pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Námitku podjatosti může uplatnit účastník řízení, anebo může k pochybnostem o své podjatosti dospět i sama rozhodující osoba. O podjatosti daného úředníka rozhoduje jeho představený, který zároveň v případě, že úředníka z rozhodování vyloučí, určí jinou rozhodující osobu.
V případě, že je důvod podjatosti přítomen u všech úředních osob, rozhodne nadřízený orgán o tom, který jiný věcně příslušný úřad v jeho správním obvodu bude ve věci rozhodovat. Podjatost všech úředníků může nastat například ve stavebním řízení, kde je územně samosprávný celek zároveň stavebníkem.
K tomu srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010: "Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky."
Správní orgány by měly vždy věnovat velkou pozornost správnému stanovení okruhu osob, které považují za účastníky řízení. Okruh účastníků řízení se samozřejmě velmi liší podle předmětu řízení, a to nejen na základě skutečnosti, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti, anebo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Opominutí některé osoby coby účastníka řízení je závažnou vadou řízení, která může vést až ke zrušení vydaného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu.
K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013: "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad."
Okruh účastníků řízení se může v průběhu řízení měnit, ale konečný okruh účastníků záleží na stavu ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. K tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015: "Okruh a status účastníků stavebního řízení je sice správní orgán povinen zkoumat a upřesňovat v průběhu celého řízení, ale konečný okruh účastníků je určen stavem ke dni vydání rozhodnutí, nikoli stavem po jeho vydání."
Správní řízení je zahajováno buď na základě žádosti, anebo z úřední povinnosti zpravidla na základě obdrženého podnětu od veřejnosti. Na zahájení správního řízení v druhém uvedeném případě není právní nárok, a pokud správní úřad dospěje k rozhodnutí, že není na místě správní řízení zahajovat, nelze se takové možnosti dovolávat u soudu. V rámci vyřizování podnětů je správní orgán pouze povinen informovat podatele, který o to výslovně požádal, zda řízení zahájil, anebo že k takovému postupu neshledal důvody, a to do 30 dnů ode dne obdržení podnětu.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014: "Správní orgán se nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu; osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Z § 79 soudního řádu správního ani ze souvisejících ustanovení nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět."
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, v zásadě nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se zároveň prodlužuje o dalších 30 dní, pokud je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, dále pokud je potřeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat jinou cestou, anebo i v případě, že jde o zvlášť složitý případ. Lhůta pro vydání rozhodnutí se dále prodlužuje o dobu nutnou (již není přesně stanoveno, na jak dlouhou dobu by to mělo být) k provedení dožádání, k vypracování znaleckého posudku, anebo k doručení písemnosti do ciziny.
Pokud je úřad nečinný z jiných než zákonem stanovených důvodů, například z důvodu přetíženosti úředníků, jedná se z pohledu účastníka řízení o nečinnost, které se účastník řízení může bránit pomocí institutu ochrany před nečinností dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; případně následně podáním žaloby na nečinnost dle soudního řádu správního.
Zákon však chrání účastníka řízení pouze před nečinností, kterou lze přičítat správnímu orgánu, záleží proto i na tom, jakým způsobem v daném řízení sám postupoval, například zda se opakovaně neomlouval z nařízeného jednání apod.
K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012: "Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle § 79 a násl. s. ř. s.".
Proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může sám zrušit nebo změnit, pokud tím zcela vyhoví podanému odvolání (a pokud zároveň tímto způsobem nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků). Pokud správní orgán podanému odvolání nevyhoví, je povinen jej do 30 dnů ode dne doručení odvolání společně se správním spisem předat odvolacímu orgánu, aby napadené rozhodnutí přezkoumal.
Kromě řádného opravného prostředku (odvolání) upravuje správní řád i dva mimořádné opravné prostředky, na základě kterých může být změněno již pravomocné rozhodnutí.
Jedná se jednak o přezkumné řízení, které je zahajováno pouze z moci úřední za situace, kdy dosavadní pravomocné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Účastník řízení může dát k zahájení přezkumného řízení sice podnět, avšak na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. V přezkumném řízení lze změnit nebo zrušit jak rozhodnutí prvoinstanční, tak rozhodnutí odvolacího orgánu (případně obě rozhodnutí), ale jen ve lhůtě 15 měsíců od právní moci vydaného rozhodnutí.
Druhým mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení na základě nových, dříve neznámých důkazů, anebo z důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem pro vydání dotčeného rozhodnutí. Obnova řízení může být zahájena jak na návrh účastníka řízení, tak z moci úřední a to nejpozději do tří let od právní moci vydaného rozhodnutí.
K projednávání některých přestupků jsou věcně příslušné obecní úřady, anebo zvláštní orgány obcí (zpravidla přestupkové komise). Místní příslušnost se, na rozdíl od správního řízení, řídí podle místa, kde byl přestupek spáchán.
Každý je povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření informací ohledně údajně spáchaného přestupku, avšak podání vysvětlení je možné bez jakéhokoliv postihu odepřít, pokud by na základě podané výpovědi hrozil vypovídající osobě (či osobě jí blízké) postih za přestupek či trestný čin.
Přestupkové řízení se zahajuje zpravidla z úřední povinnosti, s výjimkou výslovně stanovených přestupků, které se projednávají pouze na základě návrhu poškozené osoby. Jedná se zejména o přestupky spáchané mezi osobami navzájem si blízkými.
V přestupkovém řízení se doručuje veřejnou vyhláškou jen výjimečně. I v takovém případě se na úřední desce vyvěsí pouze oznámení o možnosti převzít si doručovanou písemnost, nikoli samotné rozhodnutí ve věci.
Je-li obviněným z přestupku mladiství, může v jeho prospěch podat do rozhodnutí o přestupku odvolání i jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Naopak poškozená osoba může podat odvolání pouze do rozhodnutí o náhradě škody (nikoli do rozhodnutí o vině a trestu). V odvolacím řízení nelze uložit přísnější sankci, než která byla uložena v řízení prvoinstančním.
V řízení o přestupcích lze rozhodnout v příkazním řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Podá-li obviněný z přestupku proti příkazu odpor ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, je vydaný příkaz zrušen a správní orgán pokračuje v přestupkovém řízení.
- usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 1 As 89/2010
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 7 As 140/2015
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 As 96/2014
- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, sp. zn: 2 Ans 14/2012
Účastníky řízení jsou:
Je nutné předložení či navržení důkazů, které souvisejí s projednáním přestupku. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše.
MěÚ Šluknov, nám. Míru 1, 407 77 Šluknov
Komise pro projednávání přestupků - zvláštní orgán obce (přízemí, dveře č. 3)
Bc. Iva Rosůlková
Tel.: 412 315 313, e-mail: rosulkova@mesto-sluknov.cz
Po a St: 7:30 - 11:30 a 12:30 - 16:30, ostatní dny po telefonické domluvě
Při projednávání přestupku je třeba doložit doklad totožnosti.
Nejsou.
